Dvořák

Dvořák: od žacího stroje k prvnímu pardubickému automobilu

Dva strakatí koně táhnou žací stroj, muž na sedátku drží otěže a vysoký zelený porost ustupuje nízkému strništi. Nad výjevem stojí prohlášení, které nepřipouští pochybnosti: „ŽACÍ STROJE OD FIRMY DVOŘÁK JSOU NEJDOKONALEJŠÍ!“ Pardubická továrna se na reklamní dopisnici představuje prostřednictvím práce, kterou její zákazníci dobře znali.

V dílně stejného podniku však vznikl také stroj určený k docela jinému pohybu. V roce 1901 tu mistr František Vyčichl podle francouzských vzorů sestrojil automobil, který Pardubická encyklopedie označuje za první vůz vyrobený ve městě. A když se o několik let později pardubičtí průkopníci pustili do létání, objevili se mezi jejich pomocníky také lidé od Dvořáka.

Reklama zachovala dvojspřeží na poli. Další zprávy dovolují nahlédnout do technického prostředí, které stálo za jménem v jejím záhlaví.

Hospodář měl poznat svůj stroj

Dopisnice ukazuje žací stroj v okamžiku, kdy plní svůj účel. Je tu potah, obsluha i rozdíl mezi vysokým porostem a posečenou plochou. Hospodář nemusí zkoumat samostatný obrázek mechanismu a představovat si, jak bude celé zařízení pracovat. Dostává výjev sestavený z důvěrně známých součástí polní práce.

Jméno výrobce se opakuje. Nahoře je součástí velkého sloganu, dole u stroje ho doplňuje označení Pardubic. Obraz přitahuje pozornost k výrobku a písmo ji váže ke konkrétní firmě. I kdyby si adresát lístek prohlédl jen zběžně, měl si odnést právě toto spojení.

Slovo „nejdokonalejší“ patří k reklamnímu sebevědomí. Dopisnice neuvádí výkon, cenu ani konstrukční podrobnosti, podle nichž by bylo možné Dvořákův stroj porovnat s konkurencí. Nenajdeme tu vysvětlení, v čem měla jeho převaha spočívat. Síla nabídky stojí na názornosti pracovního výjevu a na jednoznačném tvrzení výrobce.

Také druhá strana lístku nese obchodní sdělení. Tištěná hlavička označuje podnik jako „F. Dvořák v Pardubicích – továrna na hospodářské stroje“. Fialové razítko přidává slova „slévárna kovů a železa“. Před adresátem tak vystupuje firma, jejíž činnost zahrnovala vedle hotových zemědělských strojů také slévárenskou práci.

Rodinná dílna a technická zlepšení

Historik Jiří Kotyk při zpracování rodinných dějin spojuje počátky podniku s Františkem R. Dvořákem a dílnou Dvořák a synové. Mezi spolumajitele patřil jeho syn Otakar. Zpráva zachovaná v rodinných zápiscích ho představuje jako člověka, který se věnoval technickým zlepšením.

Připisuje mu mimo jiné zdokonalení hřebů do mlátiček a připomíná ocenění za práci v oboru meliorací. Jsou to stručné údaje, ale přibližují, co se za obecným označením továrny na hospodářské stroje mohlo skrývat: vedle výroby celých zařízení také úpravy součástí, hledání lepšího provedení a práce na technice spojené s obděláváním půdy.

Otakar zemřel roku 1898 ve dvaatřiceti letech. Rodinná zpráva tak zachycuje krátkou technickou dráhu, po níž zůstaly zmínky o konkrétních zlepšeních. O tři roky později se do historie Dvořákovy strojírny zapsal jiný pokus — stavba automobilu.

Automobil podle francouzských vzorů

Podle hesla o motorismu v Pardubické encyklopedii sestrojil vůz roku 1901 tovární mistr František Vyčichl. Zpráva uvádí místo jeho práce, jméno konstruktéra i francouzské vzory, podle kterých postupoval.

Tím se automobil odlišuje od pouhého dovozu hotového zahraničního vozidla. Podle tohoto podání vznikl přímo v pardubické strojírně. Francouzská inspirace přitom neurčuje, jak velkou část konstrukce Vyčichl převzal, které součásti vyrobila dílna nebo odkud pocházel motor. Takové podrobnosti citované heslo neobsahuje.

Neznáme z něj ani další osud vozu. Není tedy důvod doplňovat jeho příběh představou jízd po městě, zákaznického úspěchu nebo pokračující výroby. Doložená zpráva je skromnější, ale sama o sobě pozoruhodná: v podniku známém hospodářskými stroji vznikl automobil, kterému regionální encyklopedie přisuzuje prvenství v rámci Pardubic.

Jednotlivý vůz ještě neznamená automobilovou továrnu. Vypovídá však o práci konkrétního mistra a o technickém zázemí, v němž mohl svůj záměr uskutečnit. Vedle žacího stroje taženého koňmi tak do historie podniku patří také pokus s motorovým vozidlem.

Lidé od Dvořáka u prvních letadel

Další spojení vede od strojírny k počátkům pardubického letectví. Tentokrát prostřednictvím zaměstnanců, jejichž řemeslné zkušenosti našly uplatnění při práci pro aviatiky.

Historik letectví Pavel Sviták uvádí truhláře Karla Netušila, zaměstnaného u Františka Dvořáka. Podle vzpomínky Oldřicha Dvořáka se měl na začátku roku 1910 podílet na stavbě Kašparova prvního letounu. Sviták však tuto účast označuje za nejistou a další údaje o Netušilovi neměl.

Taková zpráva má své místo v příběhu, vyžaduje ale přesné zacházení. Uchovává jméno možného spolupracovníka a svědectví o jeho účasti; neposkytuje dostatek podkladů k popisu konkrétní práce ani jejího rozsahu. Netušil proto zůstává postavou, kterou známe především prostřednictvím pozdější vzpomínky.

Pevnější oporu má zpráva o strojníku Karlu Vávrovi. V srpnu 1911 pomáhal Eugenu Čihákovi při práci na jedné z kopií letounu Saulnier. Sviták tento údaj opírá o dobové pardubické noviny Samostatné směry. Zde už se setkává konkrétní člověk, činnost, čas i pojmenovaný typ letounu.

Obě zmínky přibližují řemeslné zázemí prvních leteckých pokusů. Vedle jmen pilotů připomínají truhláře a strojníka, jejichž podíl měl podobu práce na konstrukci. U každého ovšem známe jinak pevný doklad: u Netušila nejistou vzpomínku, u Vávry zprávu doloženou prostřednictvím dobového tisku.

Co zůstalo na dopisnici

Zákazník Dvořákovy továrny dostával na reklamním lístku mnohem přímočařejší sdělení. Firma vyrábí hospodářské stroje a její žací stroj má být nejlepší. Obrázek ukazuje, k čemu slouží, jméno říká, na koho se obrátit.

Automobil ani pomoc při stavbě letadel se na dopisnici neobjevují. Přesný rok jejího odeslání navíc nelze z dostupné reprodukce bezpečně přečíst, takže ji nemůžeme spolehlivě zařadit vůči těmto událostem.

Právě další zprávy však dávají známému reklamnímu výjevu nečekané pokračování. Za velkým jménem Dvořák se objevují jednotliví lidé: Otakar s technickými zlepšeními, mistr Vyčichl se svým automobilem, truhlář Netušil a strojník Vávra ve zprávách o aviatice. Každý je doložen jinak a každý do příběhu přináší jiný druh práce.

Dvojspřeží na poli tak zůstává obrazem hlavní nabídky podniku. Historie jeho dílny sahá dál — až k prvnímu automobilu vyrobenému v Pardubicích a k lidem, kteří pomáhali v době, kdy se město učilo létat.

Zdroje

RECLAMARE: F. Dvořák, ART-1943 — obrazová strana dopisnice. Podklad pro popis žacího stroje, kompozice, označení výrobce a doslovné znění sloganu.

RECLAMARE: F. Dvořák, ART-1943 — korespondenční strana dopisnice. Podklad pro firemní hlavičku a razítko. Přesné datum odeslání není z reprodukce bezpečně čitelné.

Parpedie, Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka: Motorismus. Údaj o automobilu Františka Vyčichla z roku 1901, sestrojeném ve strojírně Františka Dvořáka podle francouzských vzorů. Heslo odkazuje na regionální literaturu včetně Zpráv KPP 2/1979.

Kotyk, Jiří: Boža Dvořák a jeho rodina, část 2. Zprávy KPP 7–8/2024, webové znění. Historie rodinné dílny a údaje o Otakaru Dvořákovi podle rodinných zápisků.

Sviták, Pavel: Osoby a osobnosti leteckého dávnověku Pardubic, část XVIII. Zprávy KPP 11–12/2015, heslo Netušil Karel, poznámka 4. Možná účast na stavbě Kašparova letounu podle vzpomínky Oldřicha Dvořáka, uvedená s výhradou.

Sviták, Pavel: Osoby a osobnosti leteckého dávnověku Pardubic, část XXII. Zprávy KPP 9–10/2016, heslo Vávra Karel, poznámky 1–3. Zpráva o pomoci Eugenu Čihákovi, opřená o dobový tisk.