Tik - Tak z Brna

Firmu založil v roce 1896 Josef Tesař. Nejprve sídlila v ulici Palackého č. p. 63, Brno-Žabovřesky. Se třemi zaměstnanci montoval z nakoupených strojů a dřevěných skříní hodiny. Stroje pocházely od německých firem působících v Čechách.  Byly jimi Gustav Becker z Broumova a Schlenker&Kienzle z Chomutova. Hodinové skříně Josef Tesař nakupoval od různých výrobců z Třeště na Jihlavsku. Lunety, závaží, ručky a další díly dovážel z Německa. Po skončení první světové války rozšiřuje svoji činnost o velkoobchod s hodinářským zbožím a získává zastoupení významné německé firmy Junghans ze Schrambergu. Ve 20. létech nastupuje do firmy jeho syn Josef Tesař mladší - vyučený hodinář se zkušenostmi z německých a švýcarských firem u kterých byl na praxi.

Pro potíže s dodavateli hodinových skříní z Třeště se Tesařové v polovině 20. let rozhodli pro vlastní výrobu. Zakoupili zemědělskou usedlost v Brně Žabovřeskách na ulici Sochorova č. p. 22, ke které přistavěli dvoupodlažní objekt a ten vybavili strojním zařízením. V tomto objektu pak zaměstnali odborné dělníky z Třeště a ti jim začali vyrábět dřevěné skříně pro nástěnné, stolní a stojací hodiny. Na konci 20. let Josef Tesař zaměstnával již osmdesát pracovníků a pro rostoucí objem výroby přikoupil a následně přestavěl další budovu, a sice v Palackého ulici č. p. 15.

Velká hospodářská krize

Velká hospodářská krize v první polovině 30. let zasáhla i firmu Josef Tesař. Jak praví lidové přísloví: „Všechno zlé je k něčemu dobré“. Kromě obtížného boje o udržení firmy při životě, krize přinesla i jednu pozitivní věc a sice byla impulsem pro zavedení vlastní výroby hodinových strojů. Tento záměr však narazil na velký odpor u ředitele chomutovské filiálky společnosti Schlenker&Kienzle, který se snažil všemi silami tomuto kroku zabránit. Přes toto protivenství se nakonec v roce 1936 podařilo odpor překonat a hned následující rok byly zahájeny přípravné práce na osvojení výroby vlastního hodinového stroje.

Na tento projekt byl zaměstnán hodinářský odborník Hans Glaser z města Schwenningen am Neckar. Ten zhotovil výrobní výkresy, navrhl doplnění strojního parku, sháněl zahraniční subdodavatele a vedl přípravu sériové výroby, která byla zahájena v roce 1939. Nový osmidenní hodinový stroj byl vyráběn ve dvou provedeních. S krátkým a dlouhým kyvadlem. Nesl označení T38. Byl moderní konstrukce, která byla velmi robustní. Měl  bohatě dimenzované pero, které bez problému pohánělo stroj po celou garantovanou dobu chodu. Kvalitní ocelové pastorky a tlusté plotny zajišťovaly dlouhou životnost stroje a stabilní chod. Důkazem o jeho kvalitách je i to, že pod značkou ITE se vyráběl v Chronotechně Brno až do roku 1961.

Strojní park závodu Josefa Tesaře postrádal ve svém vybavení soustružnické automaty a frézky na ozubení. Potřebné soustružené a frézované díly se nakupovaly v Německu a Švýcarsku. Paradoxně díky tomuto nedostatku se podařilo během druhé světové války vyhnout zapojení do válečného úsilí a výroba hodin tak byla zachována v plném rozsahu.

První českomoravská továrna na hodiny, Josef Tesař, Brno

V roce 1941 dochází k přejmenování firmy na „První českomoravská továrna na hodiny, Josef Tesař, Brno“ a začínají práce na vývoji a zavedení výroby vlastního hodinového stroje s půlovým bitím a osmidenním chodem. A to ve dvou variantách -  s krátkým a dlouhým kyvadlem. Jeho autorem byl opět Hans Glaser, který se také postaral o jeho zavedení do výroby v roce 1942. Zároveň začal pracovat na osvojení výroby jednodenního budíku, který vycházel z budíku W10 (Baby) firmy Junghans. Zpracoval výrobní dokumentaci a začal připravovat jeho výrobu. Bohužel v polovině roku 1944 byl odveden na východní frontu, kde záhy padl. Spuštění výroby budíků na jaře 1945 se tak nedočkal.

Znárodnění

Při první vlně znárodňování v roce 1945 se podařilo díky skutečnosti, že Josef Tesař zaměstnával méně než 100 pracovníku zachovat soukromé vlastnictví jeho společnosti. Nadále pokračovala výroba kuchyňských a pokojových hodin s bitím, nebo bez bití a výroba budíků. Ročně se vyrobilo asi 50 tisíc hodin a 15 tisíc budíků.

Aby se Josef Tesař zbavil závislosti na dovozu některých součástí ze zahraničí, začal nakupovat chybějící stroje, ale toto jeho úsilí ukončila druhá etapa znárodňování průmyslových podniků. 22. června 1948 je společnost Josefa Tesaře zahrnuta do národního podniku Chronotechna Brno. On sám ještě nějakou dobu ve své bývalé firmě pracuje, ale nakonec musí z politických důvodů odejít. Umírá v roce 1973.

Jen výjimečně se na číselnících hodin objevuje nějaké logo a proto je v dnešní době pro laika poměrně obtížné poznat zda hodiny nabízené ve starožitnictví, nebo na internetu pocházejí z továrny Josefa Tesaře.

Zdroj a poděkování :  https://www.antik-hovorka.cz