HISTORIE

Tento příběh začíná v předminulém století, v roce 1870. Koncem tohoto roku zakládají v Brně Ignaz Gottlieb a Wilhelm Brauchbar firmu s názvem “Brněnská továrna na smaltové a plechové zboží Brauchbar a Gottlieb”. Firma se zabývala výrobou smaltového a v menší míře i cínového zboží všeho druhu - především nádobí. Mimo to vyráběla také součástky vojenské výstroje jako přilby a polní láhve.

V roce 1889 přistoupil jako další společník bratr Ignaze Gottlieba Rudolf Gottlieb a původní název firmy byl nahrazen novým názvem, a to “Brněnská továrna na smaltové, železné a plechové zboží Bratří Gottliebové a Brauchbar”. V témže roce kupují společníci firmy stavební místo v Brně, Na Poříčí 3 a stavějí zde novou továrnu.

Už před první světovou válkou firma exportovala své výrobky, a to zejména do Anglie, Ruska, Ameriky a Číny. Později se export úspěšně rozšířil a firma vyvážela téměř do všech zemí světa. Exportováno bylo 80% výrobků. Nákup surovin a pomocných hmot obstarávala firma v tuzemsku, nákup chemikálií také v Německu. Kromě smaltového nádobí se od roku 1904 vyrábělo také nádobí polévané. Byla postavena nová malírna, zaměstnávající 24 malířů. Veškeré návrhy motivů pro jednotlivé zákazníky byly vedeny v knihách vzorů. V těchto nádherných, ručně malovaných knihách (veliké jsou asi 80 x 50 cm) jsou stovky vzorů pro zákazníky po celém světě. Z těch nejzajímavějších a nejznámějších zákazníků uveďme aspoň rodinu Rothschildů z New Yorku.

Průměrný obrat firmy v období první republiky, s výjimkou hospodářské krize ve 30. letech, činil 20 milionů Kč. Odbyt nádobí byl silně ovlivněn každým výkyvem na světovém trhu. Koncem roku 1926 byl provoz podniku v důsledku nepříznivých poměrů v průmyslu vyrábějícím smaltové zboží zastaven.

Výroba byla opět obnovena v květnu 1927. Velmi těžce dolehla na firmu též hospodářská krize ve třicátých letech. S poptávkou po výrobcích firmy souvisí i vývoj zaměstnanosti. Ve dvacátých letech zaměstnávala firma průměrně 900 dělníků, 12 mistrů a 24 úředníků. Za hospodářské krize klesl počet zaměstnanců na polovinu. Poté nastalo zvýšení poptávky, které vyvrcholilo v roce 1937, kdy v závodě pracovalo průměrně 850 zaměstnanců. Za druhé světové války došlo opět k poklesu, průměrný počet zaměstnanců byl v té době 500. Generální konzul v Brazílii a největší vývozce kávy Hugo Ornstein, tchán společníka firmy Adolfa Gottlieba, byl v roce 1933 hlavním věřitelem firmy Bratří Gottliebové a Brauchbar.

Počátkem roku 1939 došlo k jednání mezi Adolfem a Herbertem Gottliebovými, v tu dobu jedinými veřejnými společníky, s vedením firmy J. Ottahal a syn, a.s., Olomouc o prodeji “Brněnské továrny na smaltové, železné a plechové zboží Bratří Gottliebové a Brauchbar” této firmě. Výsledkem jednání byl pamětní protokol sepsaný dne 28. února 1939, jímž se potvrzuje, že Adolf a Herbert Gottliebovi nabízejí ke koupi továrnu včetně vybavení a všech nemovitostí firmě J. Ottahal a syn, a.s., Olomouc. Kupní cena měla být vyrovnána tak, že kupující splatí veškeré hypoteční dluhy váznoucí na nemovitostech. Vedení a financování provozu Brněnské továrny bylo ze strany kupující firmy zahájeno 1. března 1939. K uzavření řádné kupní smlouvy však nedošlo, neboť Adolf a Herbert Gottliebové, kteří byli Židé, narychlo utekli do zahraničí, s největší pravděpodobností do Anglie. Jednání o legalizaci koupě se táhlo až do konce druhé světové války a nebylo vlastně nikdy ukončeno.

V březnu 1945 posílá Oskar Schindler, kterého asi mnozí znáte ze Spielbergova oscarového filmu Schindlerův seznam dopis, ve kterém zdvořile žádá ředitele firmy J. Ottahal a syn, a.s., z Olomouce, Dr. Hanse Eichhoffa o pomoc při obnově provozu továrny v Brněnci. Německý továrník Oskar Schindler ve filmu ve své Krakovské továrně na smaltované nádobí zaměstnával vězněné Židy. Když se ke Krakovu přiblížila Rudá armáda, měli být všichni vězni převezeni do koncentračního tábora v Osvětimi. Oskar Schindler sepsal seznam 1100 Židů, kteří místo do Osvětimi odjeli do tábora v Brněnci u Svitav, kde měli pokračovat v práci. Tímto Schindler zachránil velkou část z nich.

Koncem roku 1945 se firma J. Ottahal a syn, a. s., Olomouc, závod Brno ocitla pod národní správou a 7. března 1946 byl závod znárodněn. Jeho majetková podstata byla včleněna do nově zřízeného národního podniku Spojené smaltovny a závody na kovové zboží Praha.

V roce 1963 byl tento podnik zrušen bez likvidace a veškerá jeho práva a závazky přešly na národní podnik Sfinx, spojené smaltovny a závody na kovové zboží se sídlem v Českých Budějovicích. Ke dni 1. ledna 1969 byl brněnský závod začleněn se všemi právy a závazky do státní hospodářské organizace Brnosmalt, národní podnik Brno.

V průběhu let 1982 - 1984 byla veškerá technologie nutná pro výrobu nerezového nádobí přestěhovaná z Brna do Javorníku na sever Moravy. Zde je vše začleněno do jednoho ze závodů výrobního družstva Družspoj, v. d., se sídlem v Šumperku. Výroba nerezového nádobí zde pokračuje až do roku 1998. V následujícím roce byla výroba ukončena.

KOLIMAX DNES

V roce 2000 vstupujeme do tohoto příběhu i my. Prvního listopadu jsme založili společnost KOLIMAX a od předchozího majitele v insolvenci jsme koupili starou, napůl rozpadlou továrnu. Původní stroje staré několik desítek let jsme postupně nahradili moderní technologií, která nám umožňuje neustále inovovat naše výrobky. Pečlivě dohlížíme na to aby se u našich výrobků nedělaly žádné kompromisy a to jak v kvalitě používaných materiálů, tak i v kvalitě technologických procesů. Po generace získávané zkušenosti, řemeslná zručnost našich pracovníků a technologické know-how to jsou hlavní pilíře z nichž vychází naše základní firemní filozofie. V současnosti jsme předním výrobcem nerezového nádobí v české republice a každý den se snažíme o to, aby naši zákazníci mohli oceňovat vysokou kvalitu, dokonalý vzhled a dlouhou životnost našich výrobků.
 

_{zdroj: https://www.kolimax.cz/nas-pribeh/} 

Dopis Oskara Schindlera.