Chmelík: za velbloudem do Kobližné

Velbloud nese přes hřbet červenou vzorovanou textilii, vedle něj sedí muž na zeleném koberci. Nad nimi se zvedají štíhlé věže, kupole a palma zasazená do červeného srpku. Pod celým výjevem je ale docela obyčejná brněnská adresa: Chmelík, Kobližná 5. Reklama na koberce spojuje představu vzdálených krajin s konkrétním obchodem v centru města.

Odkud Chmelík své zboží získával, samotný velbloud neprozradí. Jedna doložená stopa však vede mnohem blíž než do Persie: do kobercových dílen na Valašsku. A týká se výrobku, který nepatřil na podlahu, ale na houpací křeslo.

Koberec také na křeslo

V lednu 1915 zachytila inventura valašskomeziříčské gobelínové a kobercové školy zásoby ručně vázaných přehozů na houpací křesla. Část ležela ve školním skladu, další byla rozeslána do komise. Mezi brněnskými prodejci se vedle knihkupectví Barvič a Novotný objevuje firma Alois Chmelík. Tento záznam ve své studii zpracovala historička Olga Méhešová.

Nešlo o obyčejné látkové přikrývky. Vlněné přehozy se zhotovovaly jako vlasové koberce: na stavu se ručně vázaly uzly a vznikající plocha se zpevňovala tkaním. Kobercová práce tak našla uplatnění i na nábytku, nejen pod ním. Právě tento méně obvyklý sortiment spojuje Chmelíkovo jméno s moravskou uměleckořemeslnou výrobou.

Brno pro školní dílny představovalo důležité odbytiště. Měly tu sklad v Zemském domě, z něhož se zboží vydávalo místním prodejcům do komise. Mezi nimi byl také Chmelík. Dílny tak prostřednictvím brněnských obchodníků dostávaly své výrobky k zákazníkům mimo vlastní region.

Záznam z roku 1915 neurčuje založení Chmelíkovy firmy ani celou její tehdejší nabídku. Dokládá však konkrétní obchodní vazbu: v lednu toho roku měl Alois Chmelík v komisním prodeji také výrobky valašských dílen.

Perské vzory na moravských stavech

Moravská výroba a východní inspirace se přitom dobře doplňovaly. Malíř Rudolf Schlattauer, který stál u vzniku gobelínové a kobercové výroby v Zašové a později vedl zemskou školu ve Valašském Meziříčí, dobře znal zájem zákazníků o orientální vzory. V červnu 1911 žádal moravský zemský výbor o pořízení předloh. Svou žádost zdůvodňoval slovy: „Veliká část objednávajících koberce žádá motivy perské…“ Citaci z jeho korespondence uvádí Méhešová.

Zajímal se o knihu orientálních kobercových vzorů i soubor tabulí s indickými koberci. Předlohy měly sloužit jako vzor a inspirace pro práci moravských dílen. Vedle nich se uplatňovaly také původní návrhy soudobých výtvarníků. Orientální ornament tedy nemusel znamenat, že hotový koberec přicestoval z Orientu.

To dává Chmelíkově reklamě širší souvislost. Velbloud, palma a kupole nabízejí obrazovou zkratku světa, s nímž se vzorované koberce spojovaly. Nejsou mapou dodavatelských cest. Které konkrétní vzory měly přehozy uložené u Chmelíka, citovaný inventurní údaj neříká. Spojení s domácími dílnami je však doložené stejně jako dobový zájem jejich zákazníků o perské motivy.

Za reklamou byl skutečný obchod

Dochovala se také fotografie Chmelíkovy prodejny. Technické muzeum v Brně uchovává snímek jejího interiéru na rohu Kobližné a Kozí ulice, který datuje pravděpodobně do třicátých až čtyřicátých let dvacátého století.

Vlevo stojí vysoké role podlahových krytin, vzadu jsou regály se zbožím. Uprostřed se stáčí schodiště do patra a napravo pokračuje pult. Fotografie zachycuje uspořádání prodejny, v němž mají místo rozměrné role i drobnější zásoby v policích. Místo reklamní krajiny vidíme prostor každodenního obchodu.

Šíři nabídky doplňuje dochovaný firemní účet. V záhlaví uvádí koberce, záclony, přikrývky, látky na potahy nábytku a linoleum, opět s adresou Brno, Kobližná 5. Ve vyplněné části lze přečíst také položku „látka na záclony“. Firma tedy nabízela zboží pro několik částí domácnosti: na podlahu, k oknům i na nábytek.

Na reklamě s velbloudem přesto zůstalo jediné označení sortimentu: Koberce. Ostatní nabídka ustoupila výraznému motivu, který mohl zákazníkovi utkvět v paměti. Kresba nemusela představovat celý obchod. Soustředila se na zboží, jehož přitažlivost dokázala vyjádřit ornamentem, barvami a představou vzdálené krajiny.

Adresa pod vzdálenou krajinou

Přesný rok vzniku reklamního tisku ani jeho výtvarného autora zatím nemáme doložené. Základní nápad je však dobře čitelný. Vzorované textilie jsou rozložené na zemi i přehozené přes zvíře; patří k výjevu stejně jako velké jméno obchodníka. Adresní řádek pak celou scénu přivádí do centra Brna.

Zákazník se za velbloudem nemusel vydat daleko. Stačilo dojít do Kobližné. A mezi zbožím, které tu Chmelík nabízel, bychom podle inventury z roku 1915 našli také ručně vázané přehozy z valašských dílen.

Zdroje

[1] RECLAMARE – Stará reklama: Chmelík I., ART-1932. Katalogová reprodukce reklamního tisku. Obrazový podklad pro motiv, nápisy a adresu.

[2] Méhešová, Olga: K historii kobercové výroby v Zašové a ve Valašském Meziříčí. Vázané přehozy na houpací křesla. Acta musealia XIV, 2016/1–2, s. 80–107. Zejména s. 84: perské motivy a žádost z června 1911; s. 89: přehozy a inventura z ledna 1915; s. 104, pozn. 31: brněnský sklad a komisionáři. PDF Muzea regionu Valašsko. Archivní dokumenty citovány prostřednictvím studie.

[3] Technické muzeum v Brně: fotografický negativ, inv. 20.30-03278. Interiér prodejny firmy Chmelík na rohu Kobližné a Kozí. Muzejní datace pravděpodobně třicátá až čtyřicátá léta 20. století.

[4] Firemní účet Chmelík, Brno, Kobližná 5, reprodukovaný v nabídce Pohlednice Pulsador. Podklad pro sortiment, adresu a položku záclonové látky. Datum účtu nebylo bezpečně přečteno; rozdílné roky v titulku nabídky a její internetové adrese nejsou převzaty jako ověřená datace.